Dosud největší objevené upírské pohřebiště na světě leželo přímo v srdci Evropy. V Čelákovicích u Prahy.

Roku 1966 objevil pohřebiště na své zahradě při výkopu pro vodovod pan František Zmek. Svůj nález nahlásil na policii a přivolaný lékař zjistil, že se jedná o kosti velmi staré. Vše bylo nahlášeno archeologickému ústavu, který zde nařídil a provedl rozsáhlý výzkum. Na poměrně malém rozměru zahrady se postupně odkrylo jedenáct hrobů se čtrnácti těly. Stáří pohřebiště bylo určeno do období 10-11.století! Tak zní stručná úřední charakteristika. Za ní se ovšem skrývá druhá část příběhu, která byla označena razítkem tajné-nevhodné ke zveřejnění.

Co se našlo?

Všichni mrtví zemřeli násilnou nepřirozenou smrtí. Téměř polovina zemřela v mladém dospělém věku dvaceti až čtyřiceti let. Příčinou smrti tedy nebyl vysoký věk nebo stáří. Spolehlivě byly vyloučeny i nemoci či morové epidemie. V době smrti byli všichni pohřbeni v plné zdravé životní síle. Robutnost koster ukazuje nadprůměrnou a silnou tělesnou stavbu. Rovněž výška mrtvých byla neobvyklá a to nejen na tehdejší dobu. V horních dásních některých jedinců byly nalezeny deváté špičaté zuby. Celkový výraz obličeje nesl nezvykle ostré rysy s mohutným obočím a hlubokým pohledem.

U všech nalezených jedinců byly prokazatelně provedeny protiupírské zásahy. V hrobech se nalezly nejen pozůstatky dřevěných kůlů v srdci, ale i zvláštnosti v uložení jednotlivých těl. Polohy koster nesly jasné stopy násilí na mrtvých a prokazatelnou manipulaci s těly i po několika měsících po pohřbení. Hroby se znovu otvíraly a na mrtvých se prováděly další rituální protiupírské zákroky. Někteří byli uloženi tváří k zemi a ruce měli spoutané za zády. Hlavy mrtvých byly násilím odděleny a podle průzkumu krčních obratlů musely být odděleny posmrtně-ukroucením.